Před nějakou dobou jsem napsal článek, ve kterém jsem navrhl méně obvyklý způsob, jakým můžeme nahlížet na složité teologické otázky. V tomto článku chci teorii otestovat vůči populárním ateistickým argumentům. Budu vycházet ze seznamu argumentů na https://en.wikipedia.org/wiki/Philosophy_of_religion a snažit se na ně reagovat tak, jak bych to dělal při diskuzi s diskuzechtivými ateisty. Pokud patříš mezi ně, napadá tě, v kterých výrocích se mýlím? Pokud sám/a věříš v Boží existenci, napadají tě lepší odpovědi?
Chci zdůraznit, že odpovědi jsou cíleny na absolutní ateisty typu „všechno vzniklo samo od sebe, Bůh neexistuje“ a zabývám se zde tedy pouze argumenty zpochybňujícími Boží existenci. Pokud je pro vyvrácení mé odpovědi nutné akceptovat existenci Boha, už bychom se pohybovali na jiné Úrovni osvícení, to si nechme na jindy. Více o Úrovních osvícení se dočtete v příspěvku, který zatím neexistuje. Pojďme na to.
Ultimate Boeing 747 gambit
Tento argument je reakcí na klasický výrok „Podívej se kolem sebe na svět. Něco tak krásného a složitého přece nemohlo vzniknout náhodou. Stvořil to Bůh.“ Odpověď pak zní: „Pokud svět ve své složitosti potřebuje Stvořitele, oč složitější pak musí být sám Stvořitel?“
Zde se zdánlivě jedná o střet pozic ateismus vs. kreacionismus. Nemůžu a ani nechci zastávat stanovisko kreacionistů, protože podle mého názoru evoluční biologie, genetika a dokonce i abiogeneze jsou logicky konzistentní. To však neznamená, že by tím byla existence Boha vyloučena.
Proč by Bůh nemohl nastavit podmínky a omezení (tj. přírodní zákony) a pak nechat pracovat evoluci? Tento přístup je kompatibilní jak s Darwinem, tak s teologií (byť ne tou fundamentální).
Ale argument je ve skutečnosti trochu o něčem jiném. Pokud Bůh stvořil tento složitý svět, kdo stvořil (logicky ještě složitějšího) Boha?
Odpověď neznám (tu nezná nikdo), ale jedno vím – tento argument nelze použít pro obhajobu ateismu. Využívá totiž nepravdivé implikace Boha by musel stvořit ještě větší Bůh => Bůh není. Vysvětení jsem podal v předchozím článku, ale pro úplnost jej uvedu i zde.
Božský řetězec
Idea tzv. „Božského řetězce“ může být trochu složitá na uvažování, proto pojďme pro jednoduší představení použít analogii: Když spustíme hru The Sims, v podstatě vytváříme nový svět a stáváme se jeho bohem. Jako obyčejní hráči nejsme úplně všemohoucí – hra má svá omezení. Představme si proto, že jsme zároveň i tvůrci the Sims nebo že jsme si naprogramovali vlastní variantu. A už jsme.
Teď si představme, že jeden z našich Simíků si spustí svůj „počítač“ a na něm svou hru „Sims“ – rovněž se stává bohem (logicky trochu méně božským, než jsme my). Nový svět je vytvořen, nazývejme jej Sims². Mohli bychom pokračovat dále prakticky do nekonečna, jsme limitováni pouze výpočetním výkonem přiřazeným každé z vrstev. To je Božský řetězec a víme, že prakticky může existovat. Zatím jsme jeho prvním článkem, ale co když je nad námi další vrstva? Jsou dvě možnosti:
- Řetězec nemá žádný začátek, nad námi je nekonečná řada Bohů. V takovém případě nic dokazovat nemusíme – Bůh (ve vrstvě nad námi) existuje.
- Řetězec má definovaný začátek. Pro tradiční věřící je to Bůh -> My -> Sims -> Sims²…, pro ateisty My -> Sims -> Sims²…, začátek by mohl být i někde výše. Vidíte ten problém? V teoreticky nekonečném řetězci Bohů se víra a ateismus liší jen nepatrně – v jediném článku. Není třeba nic dokazovat, protože z pohledu řetězce jsou obě teorie stejně logické: Bůh by mohl existovat.
Poznámka: O genetice, nízkoúrovňové biochemii a abiogenezi byla napsaná překvapivě ne nudná kniha The Vital Question. Čekněte.
Atheist’s Wager
Mějme 3 binární výroky:
- Existuje laskavý Bůh.
- Žiju dobrým životem.
- Věřím v existenci Boha.
Nyní uvažme všechny jejich možné kombinace (je jich celkem 8). Jaký zisk máme v každé z možností?
- 00X – Bůh neexistuje, žiju špatným životem. Na mé víře nezáleží, můj život zde zanechává jakési negativní dědictví => zisk je mírně záporný. Malý špatný.
- 01X – Bůh neexistuje, žiju dobrým životem. Nezáleží, jestli věřím, zanechávám pozitivní dědictví => zisk je mírně kladný. Malý dobrý.
- 10X – Bůh existuje, žiju špatným životem. Ať jsem ateista nebo věřící, přijdu „do pekla“. Velký špatný.
- 11X – Bůh existuje, žiju dobrým životem. Dobrý věřící přijde do ráje. Dobrý ateista taktéž (protože Bůh je laskavý – mnoho fundamentálnějších křesťanů by zde nesouhlasilo, ale ti nejsou ve své víře konzistentní). Velký dobrý.
Tolik Atheist’s Wager – prostě říká, že víra samotná je irelevantní; je důležité, aby byl člověk prostě dobrý. V podstatě nemám důvod nesouhlasit, nicméně jsem přesvědčen o tom, že zůstat dobrý sám od sebe musí být o dost těžší.
Evil God Challenge
Evil God Challenge je myšlenkový experiment, ve kterém si klademe otázku, zda existence maximálně dobrého Boha je pravděpodobnější než existence maximálně špatného. Dokud neznáme odpověď, není pak důvod přijmout fakt, že Bůh je dobrý. Jak víme, že Bůh je dobrý? Poznáme, co je dobré?
Zde začíná jít do tuhého. Jinými slovy by se rovněž dalo říct: „Laskavý Bůh ti snad nevíru odpustí, proto je rozumnější věřit v Boha zlého“.
Ve stručnosti: pokusil bych se definovat dobro jako evolučně získanou tendenci starat se o své nejbližší vědomě vztaženou na co nejširší okruh lidí. Pohybujeme se tu ale na jiné úrovni osvícení – pokud se věřícího člověka zeptá absolutní ateista „proč věříš raději v hodného než zlého Boha?“, rozumnou reakcí bude „proč věříš raději v žádného než zlého Boha?“ a přejít na existenční argumenty, jinak diskuze nikam nepovede.
Paradox svobodné vůle
Pokud máme svobodnou vůli, jak by mohl vševědoucí Bůh vědět, co uděláme v budoucnu? To je základ paradoxu svobodné vůle. Opět je to oříšek.
Zaprvé, logicky vzato by v náhodném nedeterministickém světě neměl existovat takový Bůh, který je vševědoucí. To činí argument spíše filozofickým než teologickým – můžeme operovat s determinismem místo s vševědoucností. Tento problém je už dobře znám jako Libertarian free will vs. Hard determinism. Dobře je to vysvětleno v https://www.youtube.com/watch?v=vCGtkDzELAIf. O vědomí zatím nevíme dost a proto se zatím kloním k názoru, že „svobodná vůle“ má příčiny psychologického, a tedy biochemického, a tedy fyzického rázu. Rozumem se řídící ateista nemůže nesouhlasit.
Deterministický svět je rovněž kompatibilní s ideou vševědoucího Boha. Též to odpovídá mým znalostem o náhodnosti v IT a ve světě, jak jsem v krátkosti uvedl v článku o Božském programátorovi. Zdá se, že žijeme v deterministickém světě. Jsme tedy zodpovědní za své činy? Nevím. Opět: koncept vědomí není ještě ani zdaleka dostatečně pochopen. Zatím se budu držet tohoto vysvětlení…
Hitchens’s razor
Hitchens’s razor je argument prezentován jako „Co můžeme přijmout bez důkazů, můžeme rovněž odmítnout bez důkazů“ a podobá se argumentům Russell’s Teapot a Sagan standard („Nadpřirozená tvrzení vyžadují nadpřirozené důkazy“). Jinými slovy tvrdí, že je úkol věřícího, aby dokázal existenci Boha.
Nesmysl. Ateismus není výchozí bod, je to srovnatelně nedokázaná teorie. Ve stejném duchu můžu totiž říct: „Pokud si myslíš, že Bůh neexistuje, nejdřív mi to dokaž, jinak tvé názory nemají žádnou váhu“. Další!
Avoiding the wrong hell
Tento problém, také znám jako problém nekonzistentních zjevení, je založen na teologických konfliktech mezi různými náboženstvími (nebo i uvnitř nich) a naznačuje tak, že existence Boha je proto nepravděpodobná. Rozporů bychom mohli najít tisíce, mezi nimi např:
- Jejíž je Boží Syn/pouze prorok. (křesťané vs. muslimové)
- Duch svatý je na stejné úrovni jako Otec a Syn. (katolíci vs. pravoslavní)
- Bůh může mít více avatarů. (hinduisté vs. abrahamická náboženství)
Tyto konflikty je třeba řešit každý zvlášť. Problém většinou vězí v tom, že výrok je misinterpretován, obsahuje ne zcela definované pojmy nebo má nulovou důležitost. Obecně vnímám, že základní ideje jsou společné pro majoritní náboženství, naproti tomu jsou silné rozpory signifikantní jen zřídka (pokud vůbec). K uvedeným rozporům říkám:
- Označení „Boží Syn“ není vědecky definováno. S definicí „syn“ ve smyslu předané genetické informace si vystačit nemůžeme – z principu není kompatibilní s tím, jak je popisován Ježíšův původ.
- Toto je zrovna naprosto nepodstatné. Pokud by to bylo naopak než čemu věřím, co se změní? Nic.
- Teorie Božského programátora implikuje, že hinduisti mají k pravdě blíže. Věřím dokonce, že rozdíl mezi následováním Boha a světce je zanedbatelný. O tom chci v budoucnu pojednat šířeji.
Nonbelief
Pokud by existoval dobrý a milující Bůh, každý rozumný člověk by byl přiveden k víře.
Klíčem je zde interpretace výrazu „být přiveden k víře“. Lidé by mohli být Bohem k víře donuceni, ale to by nám sebralo svobodu volby – v podstatě byhom se stali naprogramovanými roboty. Na druhou stranu, pokud chápeme „být přiveden k víře“ jako rozumový akt, to může udělat každý. Vzhledem k tomu, že jste byli určitým způsobem vystaveni myšlence existence Boha (minimálně právě teď, protože čtete tento článek), můžete ji zavhrnout, ale to už je vaše volba. Mimochodem, z Tóry, Bible a dalších zdrojů vyplývá, že schopnost přežít není pro Boha relevantním kritériem, proto ani ti, kteří nebyli víře vystaveni (např. zemřelá novorozeňata), nejsou zatraceni.
Podobně jako v paradoxu svobodné vůle, i zde jsme omezováni nedostatečným chápáním pojmu „vědomí“.
Paradox všemohoucnosti
Všemohoucností jsem se zabýval v předchozím článku. Otázky jako:
- Může Bůh stvořit tak těžký kámen, že jej sám neuzvedne?
- Může Bůh postavit tak zabezpečené vězení, že z něj sám nebude moci uniknout?
nedávají smysl, protože Bůh není fyzicky součástí tohoto světa a pojmy „uzvednout“ a „uniknout“ nelze použít v jejich přirozeném významu. Otázky útočící na formální definice jsou jiné kafe. Například:
- Mohl by Bůh zařídit, aby 1+1=3?
- Mohl by Bůh vytvořit čtverec se třemi hranami?
Pro námi vytvořené definice zní odpověď NE. Pokud ale pravidla můžeme redefinovat, lze tvrdit takřka cokoli (můžeme jednoduše naprogramovat kalkulačku, která vrátí 3 vždy, když se pokusíme sečíst 1+1 nebo vytvořit v Blenderu tříhranný polygon a nazvat jej „čtverec“). Pokud je svět stvořen božskou entitou, jsou jí stvořeny rovněž fyzické a matematické zákony. Božská entita by je klidně mohla redefinovat, aby vyhovovaly těmto naivním otázkám.
Poor design
Všemohoucí Bůh by nestvořil takové nedokonalé organismy.
A proč ne? Neurální procesy (umělé i přirozené) jsou založeny na principu nedokonalého řešení, které je v čase zlepšováno. Totéž platí o evoluci. Pokud jste přišli do kontaktu s neuronovými sítěmi nebo evolučními algoritmy, víte, že fungují, a co je důležitější, je to BŽUNDA.
A co je to vůbec „nedokonalé“? Jsou lidé 21. století dokonalejší než farmáři z doby 7000 př. n. l.? V otázce inteligence, chápání vesmíru, rychlosti tvorby obsahu na Youtube jistě. V otázce ekologického vlivu už teda moc ne… A kdo je optimálnější – Stephen Hawking nebo Usain Bolt?
Problem of evil
Proč by laskavý Bůh nechal existovat zlo?
Podle teorie Božského programátora, jsme jen jakýmisi pozorovanými subjekty. Naše životy jsou hodnoceny s ohledem na omezení na nás vztažena. V tomto kontextu nejsou nemoci, smrt nebo přírodní katastrofy zlem, ale jen okolnostmi, vůči kterým jsme testováni (jakkoli cynicky to může znít). Co se mezilidského zla týče, původce pro to, aby se stal jeho zdrojem, využívá své svobodné vůle. Tomu by Bůh mohl zabránit, ale tím by svobodnou vůli odebral. Z globálního pohledu je to pro oběť znovu jen další okolnost.
Problem of hell
Proč by všemohoucí Bůh dovolil existenci pekla?
Teorie Božského programátora naznačuje, že naše činy jsou hodnoceny. Pokud projdeme testem, můžeme být součástí něčeho většího. To dává smysl – programátor si nechá programy/skripty/neuronové síťe, které fungují tak, jak se od nich očekávalo. Pokud nebudeš vyhovovat, budeš zapomenut. Tvoje volba. Toto vysvětlení je stoprocentně kompatibilní s křesťanstvím.
Co by měl člověk dělat, aby kritériím vyhověl? Nejrozšířenější náboženství dávají stejnou odpověď, kterou lze parafrázovat slovy „Nebuď kretén“. V detailech se liší, ale jádro je společné. Podle mého názoru je důležité právě to.
Conclusion
V tomto článku jsem se pokusil rozbít populární protináboženské argumenty. Ty byly zaměřeny proti myšlence existence Boha; je zde spousta dalších argumentů založených na trochu něčem jiném a o nich si budem povídat přeci. A kdy? Zase příště.
Mám pravdu? Pletu se? Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů! V dalším díle popíšu Úrovně osvícení.